JOSEF (1763 - po roce 1811)
Josef Hilgartner rytíř z Liliembornu. Narodil se v roce 1763 v rodině zámožného jindřichohradeckého knihtiskaře Vojtěcha Ignáce Hilgartnera. Po univerzitních studiích se jako doktor práv věnoval výjimečně úspěšné kariéře císařského úředníka (někdy po roce 1790 se dokonce stává českým zemským advokátem).
Byl obchodně velmi zdatný, činorodý až dravý, přitom pragmaticky střízlivý a pokud mu chyběl potřebný kapitál, dokázal si ho rozumně vypůjčit. S jeho pomocí také v roce 1793 získává (za 606 000 zlatých) konkurzním řízením zatížené vranovsko novohrádecké dominium. Ještě v tom samém roce je pak Leopoldem II. povýšen do stavu svobodných pánů s predikátem „z Lilienbornu“.
Na Vranově, kde bydlel spolu se svou sestrou Anetou (provdanou za Thaddäuse Wachtela, vranovského vrchního v letech 1795 až 1799), se snažil stmelit a zracionalizovat ekonomiku panství a její fungování podřídit novým projevům doby vyvolaným josefinskými reformami. Nejprve se zbavil menších a málo rentabilních vrchnostenských provozů – do dědičných nájmů prodává myslivny, rybníky, hostince a některé dvory, vlastní finanční hotovost zvyšuje i vyvazováním poddaných z robot za peněžní výkup a převáděním jejich půdy do tzv. emfyteutické držby.
Získaným kapitálem jednak splácí dluhy, jednak je vkládá do podniků slibujících intenzivní produkci a vyšší zisk – například buduje obory pro vysokou zvěř, zakládá farmu pro chod divokých vepřů a bažantnici. A když mu znojemský hospodářský úřad nepovoluje obnovit opuštěné vranovské hamry (manufakturní hutě zpracovávající železnou rudu) a když troskotají i snahy o plavení vorů po Dyji, zřizuje aspoň ve Znojmě prodejní velkosklad dřeva.
Pozoruhodným Hilgartnerovým výbojem, s nímž se dodnes pojí jeho jméno – je i zásah do struktury osídlení vrano
vského Podyjí, kde v krátkém časovém sledu zakládá na místě vyklučeného panského lesa novou obec Liliendorf – dnešní Lesnou – a krátce nato další obec Schumwald – dnešní Šumnou.
Neúnavné podnikání završuje podnětem k založení vranovské továrny na kameninu, a také intenzivní stavební činností na vranovském sídle. Zde hlavně organizuje demolici některých částí starého hradu (útočištné věže, průjezdní věže na mostním rondelu apod.), spojenou s konečnou architektonickou úpravou západního křídla zámku a se zřízením koníren a kočárovny před hlavní branou, a dále rozsáhlé úpravy lesoparku v jeho okolí.
V roce 1799, tedy po pouhých šesti letech, navázal na některé starší úpravy krajiny provedené Althanny a dobudoval zde velkorysý krajinářský lesopark. V tom samém roce ale Vranov náhle a z ne zcela jasných příčin prodává – snad i pro nepřízeň hospodářských a politických úřadů a pro svou neoblíbenost v šlechtickém prostředí regionu, kde se těší pověsti nevypočitatelného a obávaného novotáře nerespektujícího tradici.
Odchází na Jindřichohradecko, kde krátce před tím kupuje dvě panství – Stráž nad Nežárkou a Včelnici. I zde intenzivně buduje a zakládá nové provozy (například továrnu na sukno). Jeho obdivuhodnou podnikatelskou kariéru však poškozuje nadměrné zadlužení, těžce ho pak zasahuje státní bankrot v roce 1811 devalvující hodnotu bankocetlí (papírových úvěrových poukázek) v poměru 5 : 1. Ještě v tom samém roce je pro platební neschopnost přinucen obě dominia prodat.
Podle jedné dobové zprávy tráví poslední léta svého života opuštěn a v relativní chudobě. Umírá neznámo kdy a zřejmě bez přímých mužských potomků.
Autor:  zamek-vranovVydáno: 17.6.2012 15:46 Přečteno: 4946x Hodnocení: nehodnoceno |
Vaše hodnocení: |
